Slovo tanec vnímáme jako pohybové vyjádření citových prožitků. Pohyb je potřeba studovat, poznávat jeho možnosti, všímat si zážitků, které pohyb vyvolává, pěstovat kinetické cítění a smysl pro proměnlivé prostorové vztahy, dynamiku pohybu a rytmické cítění. Rozvíjet taneční techniku znamená rozvíjet přirozený, správný způsob tělesného pohybu.
Taneční průprava směřuje především k získání správného držení a pohybu těla vzhledem k anatomickým a fyziologickým možnostem každého dítěte. Na všech vývojových stupních tance, od jeho základních forem až k vyspělému projevu jde o postup tvůrčí. Snažíme se odbourat zlozvyky (špatné návyky) v držení těla. Soustavnou prací vedeme žáky k sebekázni a samostatnosti, posilujeme jejich sebedůvěru.
Improvizace neboli dětský tvořivý taneční projev představuje v tanci důležitou složku. V improvizaci je vždy na prvním místě pocit, představa, pak následuje pohyb. Dodržením této zásady předcházíme u žáků imitování, vnějškovosti, nepravdivosti. Vše doprovází citlivý hudební doprovod. Postupně probouzíme v žácích vztah k hudbě. Vedeme je k poslechu hudby a reagování na její emotivní složky. Učíme je slyšet proměny rytmu, konce a předěly hudebních frází. Ve vyšších ročnících se žáci učí samostatné tvůrčí činnosti. Samostatně pracují s prostorem, partnerem, rekvizitou, kostýmem, motivem (jak hudebním, tak i pohybovým).
V hodinách taneční a pohybové výchovy, posléze současného tance se zaměřujeme na techniku pohybu. Učíme žáky znát všechny základní polohy od lehu po stoj. Procvičujeme jednotlivé svalové oblasti. Pracujeme s úklony, předklony, záklony, rotacemi a vlnami těla. Zaměřujeme se na přenášení váhy, podsouvání a natáčení pánve, převaly, pády. Soustředíme se na chůzi, běh a skoky z místa. To vše obměňujeme a kombinujeme v různých tanečních variacích. Ve vyšších ročnících se žáci seznamují s Graham technikou a Duncan metodou. Věnují se izolaci pohybu a odstupňování svalového napětí.
V lidovém tanci se žáci seznamují nejenom s lidovým tancem jako takovým, ale i s lidovou tvořivostí. Věnujeme se písním, pořekadlům, zvykům. V těchto hodinách se tanec snažíme doprovázet zpěvem.
Základy klasického tance jsou součástí vybavení každého tanečníka a prolíná se všemi tanečními obory. V samostatném odvětví klasického tance se zaměřujeme na vypracování svalů pro pevné držení těla, pro vytočení nohou a odrazů na skoky. Žáci se zde seznamují se základy francouzského baletního názvosloví, které se používá na celém světě.
V teorii tance se v I. stupni žáci seznamují s anatomií lidského těla. Poznávají svaly, kosti a tělesná těžiště. Vedeme je k pozorování, rozpoznání a opravování chyb v pohybu nejenom u sebe, ale i u svých spolužáků. Dbáme, aby znali správnou životosprávu. Ve II. stupni se žáci zabývají analýzou pohybu. Vědí, odkud pohyb vychází a kam směřuje, jakým způsobem se jednotlivé části těla podílejí na celkovém pohybu. Učíme je pohyb rozebrat a uvědomovat si, ze kterých dílčích pohybů se skládá. Seznamujeme je s historií tance, hlavně se zaměřujeme na tanec v Čechách.
Struktura studia
Do tanečního oboru přijímáme žáky od 5-ti let a to do přípravného studia, které mohou navštěvovat dva roky. Pak postupují do I. stupně základního studia, které je sedmileté. Na něj navazuje čtyřletý II. stupeň studia. Studium na I. a II. stupni je vždy zakončený absolventskou prací. Žáky starší pěti let příjímáme a zařazujeme do ročníku podle věku a schopností prokázaných při přijímací zkoušce. Žáci, kteří projeví zájem o studium na střední umělecké škole, připravujeme na talentové zkoušky.
Vyučovací předměty:
- Taneční a pohybová výchova
- Taneční průprava
- Lidový tanec
- Současný tanec
- Improvizace a tvorba
- Základy klasické techniky
- Teorie tance
Žáci pravidelně vystupují v divadle Minor a účastní se Festivalových přehlídek současného tance.